Ahoj, tak vás všechny zdravím a přináším pár nových fotek a aktualit. Včera jsem společně s máminým svátkem oslavil významné životní jubileum - bylo mi 6 měsíců :-) Už nejsem žádné novorozeně a pěkně a jasně si dovedu říct o to, co zrovna chci. Mámino mlíčko je pořád fajn, ale mám velký zájem i o jiné pochoutky, hlavně mě zajímá pečivo, což prý ještě nemůžu, tak občas alespoň dostanu kukuřičnou křupku a jinak si dávám zeleninu k obědu a ovocné rýžové kaše k večeři a je to moc fajn.
Také jsem se konečně začal přetáčet ze zad na bříško a naopak, hrozně mě to baví a válím sudy po místnosti, takže mě občas najdou jinde, než kam mě položili a hrozně se tomu diví :-) Dal jsem si trochu načas, to víte, jsem těžká váha a chvíli mi to trvalo, než jsem přišel na to, jak utáhnout svých 8kg.
Zvedám zadeček a snažím se všelijak natahovat ruce a nohy, abych popolezl, ale zatím se mi to moc nedaří. Jediné na co jsem zatím přišel je, že když se dokoulím na podlahu a pořádně se vzepřu na rukou, couvne mi to dozadu. No, taky způsob pohybu...
Co se týká spánku, tak to mě maminka v posledni době moc nechválí - přes den to jde, ale večer a v noci jsem prý moc často vzhůru. Často vstávám i v 6 ráno a broukám si a prozpěvuju nahlas a nikdo se mnou kupodivu v tuto hodinu nesdílí nadšení z nového dne :-) Pak si schrupnu, když je v domě konečně klid a brácha s tátou odjedou, pak ještě před obědem a pak odpoledne v kočárku, když jdeme procházkou pro bráchu do školky.
Jinak jsem stále veselá kopa, hýkám a žvatlám o sto šest, nejvíc říkám bababa a mememe a občas i mamama :-)
Táta mě nejvíc pobaví, když na mě kváká jako žába a vždycky při tom legračně vykulí oči, to se můžu potrhat smíchy. Také jsem hodně lechtivý a baví mě, když na mě brácha dělá opičky. Ze všech hraček mám nejraději autíčka, který oslintávám, když si brácha Vojta s tátou s nimi hrají a tak jim prý dělám myčku :-)
Tady je pár fotek z mého prvního Štědrého dne. Jak vidíte čile se zajímám o to, co máma právě servíruje dědovi na štědrovečerní talíř. Jinak to pro mě zatím nic moc nebylo, tolik lidí a zvuků a nervozita, to není nic pro mě, byl jsem rád, když mě máma po dárcích vykoupala a uložila do klidu.

Byl to zelninový salát a nejvíc mě zajímala ta červená paprika v něm. Brácha tleská a volá, ať už si jdou všichni sednout, aby už bylo po večeři a mohl přijít Ježíšek.

Moje první kašička. Mňam, padá to do mě hooodně rychle. Časem máma přidala ovoce a to je pak ještě lepší. Zkrátka, vypadá to, a máma v to prý pevně doufá, že ze mě bude dobrý strávník (na rozdíl od nežravého bráchy).


